Chorvatsko Živogošcé

01. 08. 2010 | † 15. 07. 2013 | kód autora: kt1

Dobro došli,

100_7081Dnes ráno v půl 9 jsme se vrátili do matičky stověžaté pražské. Jestli chcete slyšet o cestě zpět byla příšerná, hodinu jsme popojížděli v koloně mezi Záhřebem a hranicema, nemohla jsem sedět, ležet, prostě nic měla jsem pocit že se mi každou minutou rozletí křížová kost na milion střípků a já konečně přestanu cítit tu bolest, za krkem mě bolelo oči mě únavou úplně řezaly prostě běs. Ani můj milovaný, pohodlný bus Student Agency to nezlepšil a celou cestu Brno-Praha jsem umírala a počítala každou minutku – navíc nám nešly sluchátka a časopis taky neměli žádnej dobrej – prostě když se daří ... znáte to.
 
Oproti cestě TAM to byl nepopsatelný rozdíl, ale možná je to tím, že když člověk jede tam tak se těší, neví co ho čeká a hlavně SPÍ.
 
Tak si uvařte kafe, čaj nebo si dejte něco dobrého a pojďte si přečíst jak jsem se měla ....
 
CESTA DO CHORVATSKA
 
Protože jsme si letos chtěli dopřát svobody a nebýt časově vázáni na snídaních a večeřích tak jsme se rozhodli, že si jídlo povezeme... takže taška narvaná jen jídlem... v druhém kufr byli hadry a věci na potápění, ty kufry byli neskutečně těžký a narvaný tak že šli vidět švy co drží zip u látky, člověk by to i pochopil kdyby ty naše kufry nebyli MONSTRÓZNÍ máme největší kufr Carlton který se snad vyrábí a pořád nemáme místo. No dorazili jsme s tím nákladem na Florenc a nasedli do Student Agency směr Brno sedli si a zachvěli přišla stewardka že na naše místa má ještě někdo lístek a že ty naše jsou stornované –šok—nervy, volala jsem do cestovou co to jako má znamenat. Naštěstí se to vysvětlilo a na nás čekalo luxusní sedadlo 3-4 takže se super výhledem na cestu. V Brně jsme hodinu čekali na někoho kdo asi zapomněl že jede na dovolenou – lidi vytočený, spocený v autobusu smrádek... nakonec jsme teda vyjeli s hodinovým zpožděním, ale ani to nevadilo protože v Chorvatsku jsme museli taky asi hodinu a půl čekat než vyklidí chatky (tohle na tom fakt nesnáším)
 100_7117
1.DEN
Jsme se ubytovali, vybalili jídlo a krámy – měli jsme chatku č. 4, a hned jsme letěli hledat pláž – nesnášíme takový ty hromadný pláže hledáme vždy nějakou soukromou – takže jsme zase chodili docela daleko šplhali se do skal a kopců – a já tohle všechno 2 krát denně v klouzacích žabkách (modelka :D) Ve 20:00 jsme měli informační schůzku s delegátama a Daniel se tak bál, že to prošvihnem, že se řídil sluncem (:D) a pro jistotu jsme z pláže šli už ve 14:00 (:D :D – hotovej skautík ten můj kluk – ještě teď prskám smíchy :D ) Večer jsme koukali na román pro ženy a naštěstí v těch chatkách v noci nebylo ani hork...

....

 
2.DEN
V noci hrozně foukal vítr každou chvíli jsem čekala kdy nějaká borovice srovná tu naší perníkovou chaloupku se zemí. Ještě mi v noci upadla klička z okna takže jsem ho nemohla zavřít a ten vítr mi tam přibouchl ruce ... no komedie .. Moře bylo po tom uragánu ledový jako blázen takže jsem do něj ani nevlezla, ale opalovačka byla super svítilo, ale foukal studenej vzduch takže nebyl takovej pařák a člověk se nepotil..Tak jsem si lehla na kámen a lehce si ten den přismahla bok :D Když jsme šli z tý naší pláže tak tam za takovým kamenem byl chlao s ženskou a co myslíte že dělali ...ehm ... ne že bych byla nějaká moralistka, ale byli na pláži, kde normálně chodili lidi i s dětma – prostě trapný, přitom kdyby chtěli tak se můžou schovat líp. No hnus ... tak jsem si večer musela zlepšit chuť šmoulovou zmrzlinou (neboli modro nebo sladoled :D )
 
3. DEN
100_7075Ráno jsem posnídala chleba s nutelou a na pláž jsme šli až kolem 11. Někdo nám to naše místečko zalehl, tak jsme šli kousek dál (tam to bylo ještě lepší) Chtěli jsme se fotit ale asi po 20 fotkách došla baterka (JAKO OBVYKLE) Tak jsem si lakovala nehty, a ten lak mi vydržel asi 6 hodin, když jsme šli z pláže domů tak už jsem ho na nohou neměla :D Dočetla jsem knížku a potápěla se (našla jsem pár mušlí) a viděla dva obrovský krabi (škoda že jsem neměla foták do vody) A k večeři jsme měli špagety bolonesse – celej hrnec – málem jsem praskla.
 
4. DEN
Mě ráno vzbudil Daniel. Na pláži jsme konečně udělali nějaký fotky a Daniel našel v takový jeskyni Malého škorpióna (fuj, já mám z týhle havěti úplnou hrůzu) Chtěli jsme jet na Makarskou nakupovat, ale delegát na nás jaksi zapomněl takže neplnil auto bez nás (pitomec) Tak jsme večer zůstali v kempu a to by jste nevěřili, normálně v tom borovicovým kempu s dřevěnýma chatkami a stanama měl někdo svatbu (hrůza – byli to takový ty trochu divný lidi) ale stejně kdo by chtěl mít svatbu v kempu, podle mě je to fakt běs tam být v bílých šatech na jehličí a hlíně a svatební hostina u umělohmotného stolu ... no nic.
 
5.DEN
Daniel už je spálenej a to se mažeme každou minutu. Takže jsme šli z pláže dřív a koukali doma na filmy. Večer jsme šli do městečka a našli jednoho chlapa co nás vzal na tu Makarskou – tak jsme měli radost, že pojedeme nakupovat.
 
6.DEN
Ráno jsme šli na pláž a v 6 už jsme měli být na parkovišti kvůli tý Makarský jelo se tam asi půl hodiny a pak jsme měli 4 hodiny rozchod. Prošli jsme tam všechny stánky (sháněla jsem majáček – a nesehnala L ) ale zato jsem si koupila úžasný plastový boty růžový jako pro Bárbíny stylem jak od Viviene Westwood a růžový brýle, jinak tam měli hodně věcí s mojí milovanou Hello Kitty, ale všechno bylo jak tady od vietnamců, takže jsem si nic nekoupila.
 100_6823
6.-7.-8. DEN
Prakticky pořád to samý válení na pláži potápění, focení. A Danielovi se udělala na krku nějaká hrozně svědivá vyrážka asi z tý soli. Byli obrovský vlny ve kterých jsme skákali a nechali se na nich "unášet" to je na moři tak super.
 
9.DEN
Už večer jsme něco prozíravě zabalili a ráno to dodělali pak jsme se zavřeli v chatě a koukali na Musíme si pomáhat a vůbec nám nedošlo kolik je hodin (a oni už přijeli další rekreanti) takže jsme museli z chaty pryč, ale blbý bylo že jsme nemohli ani na pláž protože strašně pršelo tak jsme seděli před chatkou na terase s věcma jak bezďáci a čekali od 10:00 do 15:30 furt jsme se procházeli a nudou už nevěděli co dělat bylo to fakt příšerný – nuda nedalo se nic dělat tak jsme šli do restaurace na pizzu abychom ten čas nějak zabili.
 100_7213
 
Z autobusu:
Jsem tak relaxovaná až padám únavoou. Cítím jak je moje kůže teplá – nabitá a ohřátá sluncem. Vlasy mi voní solí a ve vzduchu je pořád cítit ta známá mořská vlhkost. Už teď mi to vše chybí a oželila bych i vanu. Zároveň se ale těším domů na myšáky – snad jsou v pořádku- cítím se zvláštně jak kdyby život v Praze ani neexistoval a nechce se mi zpět do rozpáleného betonového měst...


.... Chci pobíhat v plavkách celý den, neřešit kolik je hodin,

neřešit novou práci neřešit prostě nic .. mám strach, a nevím z čeho ...
 
Taky jsem na dovče měla hodně času přemýšlet co bych chtěla změnit nebo dělat jinak, tak snad se mi podaří alespoň něco vylepšit, aby to nebylo jen prázdné přemýšlení.
Já vím, že je to možná jako novoroční předsevzetí, ale já bych tohle vše vážně chtěla a měla udělat...
 
 FOTKY:
100_7167100_6812
100_7173100_6745
FOTO z leva: Kukla nějakého motýla nebo cikády bylo jich tam docela dost a taky pavouků hnusných velkých fuj. Druhá pohled na Biokovo, třetí cesta do městečka a poslední výhled na pravo z "naší" pláže
 
´Jsem ráda, že už jsem tu s Vámi
Vaše odpočinutá a (konečněi) opálená
pis

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.